BcA. Ivana Jiráčková
V mém životě mě vždy fascinovaly ty okamžiky, kdy se věci zdají, že jsou a nejsou zároveň.
Oslovují mě jevy každodenní lidské reality, lapené v zákonitostech fyzikálního světa. Stimulem je pro mne bod, kde končí okem postřehnutelná realita a nastupuje imaginace. A konkrétně umělecká imaginace, která umožňuje přesáhnout viditelné hranice objektů. A to ne tím, že je ignoruje nebo neguje, ale tím, že je znovu objevuje, vychází z nich, rozvádí a vsazuje je do nových kontextů. Takové pomyslné nahlížení pod povrch, které považuji za základ mých prací. Domnívám se, že i sebefádnější předmět lze interpretovat jako možný průchod do „prázdnoty“, kde se může dít cokoliv. Tak pro mě nic není jenom tím, čím se zdá být.